V polovině slunečného října jsme se sešli u kulatého stolu ve výjimečně vřelém prostředí nově rekonstuovaného Komunitního centra pro ženy bez domova Jako doma poblíž pražské Palmovky. Ve společenské místnosti, která pro desítky klientek Jako doma představuje jediné bezpečné a domácké místo na světě, jsme debatovali o tom, jaký druh bydlení je pro lidi obtěžkané závislostí i duševním onemocněním nejvhodnější. Úspěšný koncept housing first nám představil člen Platformy pro sociální bydlení a někdejší pracovník FOKUSu, Ondřej Skála.

Co je to housing first?

Je to metoda původně vzniklá v New Yorku pro lidi s duální diagnózou nebo triple trouble - tedy pro ty, kteří propadávají dlouhodobě klasickými službami prostupného bydlení, odehrávajícího se na tradiční, jakkoli poněkud idealizované trase - chráněné bydlení - podporované bydlení - vlastní byt. Jejím ústředním rysem je vynechání nároků na klienta ve smyslu "co všechno musíš zvládnout, abys mohl bydlet". Podobně jako u služby IPS (individual placement and support) tedy nejde o to, "trénovat" klienta tak dlouho, až bude "zapadat do reality" - ale o to, pomoci mu se vstupem do reality a taky ho podpořit, aby v ní vydržel a líbilo se mu tam.

Výchozím momentem je okamžik, kdy vytipovaný klient přihlášený do pořadníku dostává bez dalších podmínek samostatný byt v dlouhodobé pronájmu. Byty jsou sháněné na otevřeném trhu, v přirozené komunitě; například plzeňský Ledovec jich část klientům pomáhá pronajmout s pomocí realitního makléře, část zprostředkovalo město Plzeň. Jediné, co se po klientovi chce, je, aby:

• pravidelně platil nájem (dosažitelné ze sociálních dávek, ani při zvýšení příjmů domácnosti se nájem nemění)
  
• spolupracoval se sociální službou (komunitní tým, case management, doléčovací tým...)
  
• a byl dobrým sousedem, tzn. nenarušoval v neúnosné míře sousedské soužití.
  

O tom, zda klient např. omezí užívání drog nebo alkoholu, či bude aktivně užívat medikaci, rozhoduje sám, vždy má ale ke svým rozhodnutím podporu sociální služby. Abstinence ani compliance tedy není podmínkou bydlení. Zásadní je nekombinovat poskytování podpory a jisté bydlení. Střecha nad hlavou musí být základní jistotou, kterou má klient nezpochybnitelnou nehledě na jeho účast na sociální službě.

Z dlouhodobých metastudií z více projektů HF vyplývá, že přes 80% osob (nejen těch se závislostí) si udrží bydlení i 2 roky po nastěhování a podobné množství bydlí i pět let po získání bytu. Naopak z dostupných zdrojů víme, že k výraznému snížení užívání drog spíše nedochází, ale klienti užívají méně rizikově a celkově žijí méně rizikovým způsobem života. Zajímavá je evaluace housing first projektu z Brna, která mimo jiné dobře vysvětluje užitečnost konceptu pro veřejné rozpočty - lidé zabydlení v HF šetří státu nejen na výdajích za ústavní péči o děti rodin, které nebydlely, ale také třeba na těch za akutní lékařskou péči a výjezdy RZS. Zabydlené rodiny se naučily lepší preventivní péči a s pomocí sociálních pracovníků začaly docházet ke specialistům, namísto častého volání záchranky.

HF nachází podporu i v rámcovém plánu Reformy psychiatrické péče. Česko je v něm v rámci střední a východní Evropy spíše pionýrem, například na Slovensku se start chystá na příští rok. V ČR je zapojených 13 obcí (projektů),  přičemž jsou aktivně zapojeny dvě organizace péče o duševní zdraví, Ledovec Plzeň a Slezská Diakonie (obě jsou též členy prac. skupiny duálních stolů, můžete je tedy požádat o zprostředkování zkušeností). 

Dobrým začátkem, jak uvést praxi HF ve vaší organizaci, je účast na Letní nebo podzimní škole HF a nebo na seminářích, které pořádá Platforma pro sociální bydlení. Obecně není dobré do HF skočit bez důkladné přípravy celého týmu. Jde o vysoce náročný model, který vytváří mnoho tlaku na odbornost i osobností konzistenci pracovníků. Tým by měl být složen ideálně ze zdravotních i sociálních pracovníků, ideální model je ACT nebo ICM model. Zároveň počítejme s adiktologickou složkou týmu, je možné, že naši klienti budou potřebovat HR podporu. Důrazně se nedoporučuje, aby tentýž tým fungoval jak v modelu HF, tak například chráněného bydlení nebo jiného formátu služby prostupného bydlení. Jedna hlava zkrátka takovou revoluci v myšlení nemůže zvládnout :) 

V dohledné době bude pravděpodobně vypsán návazný projekt na pilotáž HF. Pro vstup do něj není potřeba být v síti zapsanou sociální službou, stačí pouze prokázat 5 let zkušeností práce s cílovou skupinou a také navrhnout efektivní spolupráci s obcí, jíž se projekt týká. Tohle bude dobrá šance, nebojte se do ní skočit!

I při maximální možné péči o klienta je dobré počítat s tím, že zvyknout si v bytě a začít opravdu čerpat benefity tohoto modelu trvá standardně zhruba 3/4 roku. Nepočítejme tedy se zázraky na počkání - od stejných klientů v jiné službě, například na káčku nebo v komunitním centru, bychom taky nechtěli životní změnu ze dne na den a byt sám o sobě ji nezajistí; může ji ale nečekaně silně nakopnout.

Písmo svaté pro koncept HF vydané Platformou pro sociální bydlení - na vyžádání dostanete kopii, členové duálních stolů si mohou vypůjčit sdílený výtisk.

Sociální bydlení

Oproti HF, sociální bydlení je standardní státní systém podpory bydlení pro lidi v tíživé situaci. Byty patří zpravidla obcím, což ale značí, že jich není zdaleka dostatek. V současnosti běží sedmiletý evropský projekt, který vybízí obce, aby transformovaly některé své nemovitosti na sociální byty. Víte-li, kde takovou transformaci nakopnout a třeba rekonstruovat nepoužívané bytovky, obecní kulturní centrum nebo farmu, zkuste to!

Jednou z nevýhod systému sociálního bydlení tak, jak je nyní nastaven, je skutečnost, že při změně příjmové hladiny domácnosti může nárok na sociální byt zaniknout. Znamená to, že se potom musí opět stěhovat - zpravidla už do bydlení s komerčním nájmem, často jinam, do jiné obce etc. Ze sociálního bytu se tak pro mimořádně křehké klienty, jakými lidé s duální diagnózou jsou, může stát pouhá další zastávka ve známém koloběhu ulice - nemocnice - chráněné bydlení - nějaké bydlení - nemocnice - ulice... Rekonstrukcí příliš velkých nebo nevyhovujících objektů např. v odlehlých lokalitách v rámci jedné obce také mohou vznikat sociální ghetta.

V některých obcích - například v Praze - se taky realizuje jakýsi kočkopes, který se snaží maximalizovat dostupné zdroje ve prospěch klientů, jakkoli není s to dosáhnout ideálního nastavení HF. Pražský magistrát tak část svého bytového fondu vyhrazuje v rámci reformy psychiatrické péče pro duševně nemocné osoby; těm poskytuje nájemní smlouvu a aktivně spolupracuje s několika pražskými organizacemi, jenž klientovi poskytují asertivní podporu. Byty se přidělují podle bodovacího systému, základními kritérii jsou: příjem nepřesahující 2.25 životního minima, mimořádná zranitelnost a přiznaná invalidita. Možná že tedy s některými svými klienty na tuto žádost dosáhnete, je škoda to nezkusit.

Výhledovým záměrem pražského Magistrátu je také intenzivní podpora městské realitní agentury, která se snaží získávat k nájmu pro ohrožené občany byty od soukromníků; pronajímá si je samo město a potřebné lidi v nich pak ubytovává jako podnájemníky, aby dodalo pocitu klidu majitelům. V tuto chvíli má již fond 17 bytů - třeba víte o někom, kdo by rád svou nemovitost taky pronajal takhle záslužně?

debatovali: Lada H. (Jako doma), Michal J. (CDZ Praha 6), Lea M. (CDZ Podskalí), Míša S. (Baobab), Honza B. (ESET), František J. (Magdaléna), Vojta Š. (BONA), Tomáš K. (BONA), Klára D. (BONA), Tomáš K. (BONA), Lucia (Jako doma), Vilma T. (SANANIM), Nicol S. (SANANIM) & Johanka (BONA/Armáda spásy)